Úvodem

  Buddhovi je připisován výrok, že hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Pokud jde o hlad, není tato moudrost rozhodně daleko pravdy. Jak ho ukojit a zachovat život, to byla vždycky klíčová otázka lidské existence. 

Řeznické řemeslo bylo velmi pestré, neboť vyžadovalo zvládnutí nejrůznějších dovedností a technologií, např. tepelné opracování výrobků, používání a dávkování koření nebo praní střev pro přípravu klobás a jitrnic. Každému řezníkovi prošly rukama za život kilometry střev.

Doklady o historii řeznického řemesla na Severní Moravě sahají až do 14. století. Vždyť cechovní erb byl českým řezníkům předán už v roce 1310. Průvody cechu byly konány ještě v minulém století. Ale ani šerpy, hesla a prapory nemohly odvrátit zánik cechovního stavu. Moderní doba vykonala své. Ale ještě žijí dědicové starého řemesla. A jejich nástroje, svědkové starobylosti, v nás vyvolávají úctu k tomu, co bylo. Náš stůl je bohatý i díky dávným pokolením.